Recenze alba

Mluvit o současném black metalu, aniž by člověk sklouzl k nostalgii nebo cynismu, je téměř nesmírně složitý úkol. Žánr, zrozený jako antiteze mainstreamu, dnes balancuje mezi komerční adaptací a fanatickým purismem. Na první pohled se může zdát, že současné projekty v tomto žánru se omezují buď na ponoření do prostorové melancholie, nebo na demonstraci agresivního extremismu, avšak ASARHADDON dokážou spojit oba principy a budují hudební labyrint, v němž se posluchač setkává s jasnými záblesky divoké síly i jemnými nuancemi filozofické zadumanosti.

«Reysa» (2020) je kvintesencí black metalu, kde každá nota dýchá rozporem: agrese se proplétá s melancholií, archaičnost s novátorstvím a filozofická hloubka textů se nemění v pseudointelektuální žvanění.

Od prvních sekund «Reysa» noří do světa, kde každé kytarové opakování, každý perkusemi vedený útok zní jako zjevení, prostoupené nostalgií po éře raných norských skupin a zároveň směřující do budoucnosti, oproštěné od banalit a šablonovitých řešení.

Koncepce alba a existenciální obrazy

Koncepce alba - «poetická cesta prostorem a časem k nevyhnutelnému konci» - by se mohla stát klišé, nebýt dvou nuancí. Za prvé, texty se vyhýbají přímočarému satanismu a nahrazují jej existenciálními obrazy: příroda zde není romantizována, ale vystupuje jako slepá síla, lhostejná k lidským ambicím. Za druhé, vokál není obvyklé běsnící vrčení, ale soustředěný středně položený křik, v němž každá fráze zní jako zaklínadlo a hlas se stává nástrojem, který vykresluje apokalyptické krajiny.

Kompoziční dramaturgie a pohyb alba

Kompozice nejen demonstrují technické mistrovství, ale představují také hluboké vyprávění, v němž jsou změny tempa, dynamiky a nálady mimořádně přesně vystavěné. Tak například dynamický opener «Der Ursprung» okamžitě strhává pozornost svou rychlostí a tvrdostí, aby postupně uvolnil prostor lyrickým momentům, kdy melodické pasáže umožňují vstřebat přicházející bouři zvuků. Opakované využívání přerušení, krátkých breaků a pozvolných odboček proměňuje poslech v filmovou cestu, kde každý dějový obrat doprovází nový zvukový objev.

Celistvost tracklistu a kulminační momenty

Každá ze šesti kompozic je vystavěna tak, že přechod od jedné skladby k druhé nepůsobí jako náhodná směs zvuků, ale jako logicky propojené zvukové vyprávění. Zejména «Die Vergängnis erwacht» a «Ein wahrlich wirrer Ort» obratně střídají momenty obnažené agrese s interludii naplněnými ozvěnou, v nichž se tempo zpomaluje a dovoluje posluchači vstřebat právě prožité emocionální zážitky. Track «Der Aufstieg» slouží jako svého druhu kulminace, kde je silně cítit vliv raných norských kolektivů, avšak zvuk zároveň zůstává svěží a originální, což svědčí o vlastní hudební identitě skupiny.

Tvůrčí tandem a zralost projektu

Za kolektivem stojí mnohaleté pracovní zkušenosti, které jsou jasně patrné v každém detailu aranže. Hlavní tvůrčí síly, dva tvůrci jménem Christian (Koss a Kircher), v sobě dokázali spojit energii mladistvého vzplanutí a moudrost přicházející se zkušeností. Jejich schopnost pracovat v tandemu, stejně jako spolupráce s hostujícími hudebníky, například s vokalistkou Nova, dodává projektu další rozměr, díky němuž lze směle mluvit o budoucnosti skupiny jako o významném hráči na současné scéně.

ASARHADDON na pozadí současné scény

Je důležité poznamenat, že v podmínkách, kdy se na trhu objevuje množství nových projektů často zaměřených na rychlý šokový efekt a povrchní reprodukci žánrových stereotypů, ASARHADDON ukazují jiný přístup. Nesnaží se pouze vyvolat krátkodobou pozornost posluchače pomocí uhlazených šablon, ale pokládají základ pro budoucí uznání, opírající se o hluboké osobní vnímání hudby a upřímnou snahu o uměleckou seberealizaci. Výsledkem takového přístupu je album, které nejen uspokojuje požadavky těch, kdo v hudbě hledají prvotní sílu a emocionální nasycenost, ale zároveň oslovuje ty, kdo dokážou ocenit jemnost hudební konstrukce a bohatost koncepčního záměru.

Dialog epoch a přehodnocení odkazu

Kdyby «Reysa» vyšla v polovině 90. let, už by byla řazena ke klasice. ASARHADDON však neuvízli v minulosti. Jejich síla spočívá ve schopnosti transformovat odkaz druhé vlny prizmatem současného vnímání světa. Spojují melancholické melodie s téměř post-rockovou dynamikou, vetkanou do blackmetalové osnovy. Není to retrospektiva, ale dialog epoch - tvrdý, avšak uctivý.

Závěr: hudba pro ty, kdo jsou připraveni poslouchat

ASARHADDON neobjevují nové vesmíry, ale překreslují mapu těch známých. «Reysa» je svého druhu umělecké prohlášení, technicky bezchybné, ale emocionálně «rozervané», filozoficky mnohovrstevnaté, ale zbavené patosu. Nehledají se zde jednoduché odpovědi, nejde se na ruku módním trendům a není zde snaha opakovat přežité šablony.

Je to hudba pro ty, kdo jsou připraveni poslouchat, a ne jen slyšet.